PETROVICKÁ STEZKA

Mlynářství patřilo k nejstarším a v minulosti u nás nejrozšířenějším řemeslům. Původně se mlelo v klaždé domácnosti a až do 14. století tedy nebylo mlynářství samostatným řemeslem. podle archeologických nálezů se obilí drtilo kameny - zrnotěrkami a drobnějšími tříči.

V 1. století př.n.l. používali Keltové na našem území primitivní rotační mlýnky - žernovy, sestavené ze dvou kamenů: horní byl rotující a otáčel se pomocí čepu vsazeného do bočního otvoru. V 9. až 13. století se začaly v Evropě stavět vodní mlýny. Malé ruční a nožní mlýnky a stoupy zůstaly nadále výrobními nástroji v malých zemědělských usedlostech.

Jedním z 33 původně postavených mlýnů v povodí potoka Brziny je i mlýn U Radášů, jenž patřil od 14. st. k panství kamýckému a tím i ke hradu Karlštejnu. Mlýn měl jedno kolo na svrchní vodu, takzvaný korečník a české složení. V 18. st. byla u mlýna zřízena pila.

Mlýn U Radášů pochází zřejmě z 1. poloviny 19. st. - je však budován na starších základech. Je patrovou zděnou budovou založenou ve svahu, k níž vede zpředu od Brziny náhon.

Průčelní štít je bohatě tvarovaný, dělený fabionovou římsou na dvě části, z nichž spodní nese volutová křídla a výzdobu s pilastříky. V protější stráni nad potokem vystupují tmavé přeměněné břidlice. Působením horotvorných pochodů byly narušeny celou řadou puklin. Z vrstevního sledu vyplývá, že se pravděpodobně jedná o ordovické horniny.